Real Madrid CF

Real Madrid CF (Real Madrid Club de Fútbol) je španělský fotbalový klub, hrající nejvyšší španělskou soutěž s názvem Primera división. Největšími rivaly Realu Madrid jsou Atlético Madrid a F.C. Barcelona. Je to světově nejúspěšnější a nejznámější klub fotbalové historie. Kromě fotbalu má klub také sekce pro basketbal, tenis, stolní tenis a vodní pólo. Má přezdívku „bílý balet“. Klub byl založen v roce 1902, ale právo nosit titul Real (královský) mu bylo uděleno až v roce 1920 králem Alfonsem XIII. Klub hraje na stadionu Santiago Bernabéu v Madridu, který byl postaven v roce 1947. Klubovou historii zdobí mnoho titulů. Real vyhrál desetkrát Ligu mistrů UEFA (dříve Pohár mistrů evropských zemí), tedy vícekrát než kterýkoliv jiný fotbalový klub v celé Evropě. 18. prosince 2000 zvolila FIFA Real Madrid za nejlepší fotbalový klub 20. století.

Historie

Fotbal přivedli do Madridu profesoři a studenti Institución Libre de Enseñanza. V roce 1895 založili klub Football Sky, který každé nědělní ráno hrál v Moncloe. V roce 1900 se tento klub rozpadl na dva různé kluby New Foot-Ball de Madrid a Club Español de Madrid. Prezidentem pozdějších klubů byl Julián Palacios. V roce 1902 se klub rozpadl znova na Sociedad Madrid Foot-ball Club. Prvním prezidentem klubu byl Juan Padrós Rubió, prvním sekretářem klubu byl Manuel Mendía a prvním klubovým pokladníkem byl José de Gorostizaga. V roce 1905, pouze tři roky po založení, už Sociedad Madrid Foot-ball Club vyhrál první ze čtyř za sebou jdoucích titulů Copa del Rey (španělský pohár). V roce 1920 se název klubu změnil se svolením krále na Real Madrid Club de Fútbol.

Éra Santiaga Bernabéa a Alfreda Di Stefana

V roce 1905 odehrál svůj první soutěžní zápas za Real Madrid tehdy sedmnáctiletý Santiago Bernabéu, který se později stal legendou klubu. Bernabéu odehrál v Realu celou svou fotbalovou kariéru a byl jedním z nejlepších hráčů, kteří v té době ve Španělsku hrávali.

Po ukončení své fotbalové kariéry se stal ihned úředníkem klubu a Real začal vzkvétat. V roce 1920 byl tehdejší Sociedad Madrid Foot Ball Club přejmenován na královský Real Madrid. Bernabéu měl v hlavě obrovskou vizi a chtěl vybudovat nejlepší tým světa.

Jeden z nejvýznamnějších plánů Bernabéa byla samozřejmě stavba nového stadionu. Největší přestup za jeho dob byl jednoznačně příchod Alfreda di Stéfana, který se stal legendou klubu a nejlepším hráčem v historii klubu. Di Stéfano přišel do Realu v roce 1953. Okolo jeho přestupu bylo plno spekulací, ale di Stéfano se nakonec právoplatně stal hráčem Realu.

Ihned v první sezóně s di Stéfanem v týmu ukončil klub chudé období a dokázal vyhrát titul. Di Stéfano se pochopitelně stal nejlepším střelcem klubu i soutěže, když dokázal vstřelit 29 branek. Kolem roku 1955 tlačil Bernabéu na organizaci evropského poháru, aby Real mohl konečně svou sílu ukázat i proti evropským celkům.

V Realu se zrodil nejlepší útok světa a s hráči jako Ferenc Puskás (1958), Raymond Kopa (1956) a Francisco Gento (1953) si vysloužil přezdívku „Bílý balet“. V roce 1960 také Real vyhrál první titul v Evropském poháru, když si dokázal poradit s Frankfurtem v poměru 7:3. Toto finále je dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii. Za Real se čtyřikrát trefil Ferenc Puskás a třikrát Alfredo di Stéfano.

I po odchodu di Stéfana Real stále vítězil a přidával na své konto jedno vítězství ve španělské lize za druhým. Mimo jiné Francisco Gento se stal jediným hráčem na světě, který dokázal šestkrát vyhrát Pohár mistrů evropských zemí. V 70. letech Real vyhrál dalších pět titulů v lize a ve Španělském poháru a nyní vládly hvězdy jako Camacho, Juanito nebo Santillana. 2. června 1978 skončila éra Santiaga Bernabéa, který zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byl stadion Realu Madrid přejmenován na jeho dnešní název Estadio Santiago Bernabéu. Tímto skončila jedna velká a nejslavnější éra madridského velkoklubu.

Generace „supa“ a začátek novodobé historie

V 80. a 90. letech přišla další slavná éra Realu Madrid. Tentokrát na španělských trávnících za Los Merengues hrály hvězdy jako Martin Vazquez, Manolo Sanchis, Bernd Schuster, Paco Buyo, Hugo Sanchez a především Emilio Butragueňo, který měl přezdívku „El Buitre“ (Sup).

V této době dokázali tito borci s Realem vyhrát dvakrát Pohár UEFA, pětkrát španělský titul a čtyřikrát španělský pohár. V roce 1990 dokonce Real vytvořil rekord v počtu vstřelených gólů v jedné sezóně – pod tehdejším trenérem Johnem Toshackem vstřelil ve 38 ligových zápasech 107 gólů a jednoznačně získal titul.

Po konci této generace ale do Madridu přišla krize, která vrcholila častým střídáním trenérů. Tehdejší prezident Ramón Mendoza dokonce v klubu vytvořil nepříjemné dluhy a Real se potácel ve velmi špatné situaci. Nový prezident klubu Lorenzo Sanz však dokázal klub částečně dostat z dluhů a „Bílý balet“ se chystal opět k výšinám.

Florentino Pérez opět na scéně aneb Los Galactícos II, konec Raúla a Mourinhova éra (2009-2013)

Ovšem královský klub z Madridu toužil po svém 10. triumfu v Lize mistrů a po nepovedené sezóně, kdy byl, mimochodem kvůli údajným manipulacím během valné hromady, odvolán, respektive podal rezignaci, Ramon Calderon. Po půlroku přechodné vlády Vicenteho Boludy se do čela Realu znovu dostal Florentino Pérez, který začátkem léta 2009 rozjel projekt Galactícos II.

Do Realu Madrid přišla velká světová jména v čele s Cristianem Ronaldem (94 milionů eur) a Kaká (68 milionů eur). Do týmu přibyli i Karim Benzema, Raúl Albiol či Xabi Alonso. Vedení klubu navíc všem příchozím přichystalo obrovské prezentace přímo na stadionu Santiaga Bernabéu, na které dorazily tisíce fanoušků, vrcholem bylo představení Portugalce Ronalda, který vyprodal sám celý stadion (80 tisíc fanoušků). Pro ostatní, nepotřebné, hráče to však znamenalo konec působení v Realu. Balili se tak Klaas-Jan Huntelaar, Wesley Sneijder, Arjen Robben a v polovině sezóny i Ruud van Nistelrooy. Ani zvučné posily ovšem nepřinesly kýžený úspěch.

V Copa del Rey Los Merengues vybouchli s Alcorcónem, který dokonce u sebe doma vyhrál 4-0! Potupu Real Madrid dokonal opětovným neúspěchem v osmifinále Ligy mistrů, kdy ho vyřadil Olympique Lyon. Na ligové půdě to dlouho vypadalo na zajímavý konec soutěže, nicméně prohraná El Clásica znamenala, že Barca obhájila titul mistra. Prezident Pérez tak nelenil, odvolal trenéra Pellegriniho a na jeho místo dosadil Josého Mourinha, kterého přetáhl z Interu Milán, s nímž Portugalec zvítězil ve finále Ligy mistrů na Santiagu Bernabéu.

A The Special One začal Real předělávat k obrazu svému. Přišli Ángel Di María, Mesut Özil, Ricardo Carvalho a Sami Khedira, zatímco odešli Rafael van der Vaart, Mahamadou Diarra, ale hlavně Raúl González a Guti. Rozloučení obou hráčů na tiskových konferencích bylo více než emotivní. Královský velkoklub tímto dopsal jednu ze svých dalších slavných kapitol. Novým vůdcem bílé armády se stal další klubový symbol - Iker Casillas.

Bílý balet následně skutečně prorazil. V Lize mistrů došel až do semifinále, kde padl po kontroverzním dvojzápase s Barcelonou. V La Lize tu byl znovu prohraný souboj s Barcelonou, i když se nakonec většina odborníků shodla, že se o titul Los Blancos připravili sami. Každému ovšem utkví v paměti potupná prohra z Nou Campu, 5-0. Tohle všechno si Mourinhova družina vynahradila v Královském poháru. Na své pouti vyřadila postupně Murcii, Levante, Atlético Madrid a Sevillu. Ve velkém finále se utkala s Barcelonou, kterou po prodloužení porazila brankou Cristiana Ronalda, jenž ten rok překonal všemožné střelecké rekordy ve Španělsku (hlavně ten v La Lize). Na tuto trofej se  čekalo celých 18 let!

V ročníku 2011/12 se Bílý balet prezentoval fantastickým fotbalem, který přinesl zasloužený ligový titul. O tom se prakticky rozhodl v Gran Derbi v Barceloně, kde rozhodoval famózní Ronaldo, tahoun celého týmu. Ten stanovil nový klubový rekord, když v jedné sezoně nastřílel celkem 60 gólů a zároveň rekord La Ligy za nejrychlejší dosažení mety 100 gólů – stačilo mu na to jen 92 uztkání. V Copa del Rey Barca Realu oplatila předchozí finálovou porážku, zatímco v pohárové Evropě Los Merengues narazili na neoblíbené Němce, přesněji FC Bayern Mnichov. Nervy drásající penaltový rozstřel v odvetě Madridistas nezvládli a čekání na La Decimu (desátý titul) se prodloužilo.

Sezónu 2012/13 začal Real úspěšně, když ve španělském superpoháru porazil Barcelonu díky vice gólům na hřišti soupeře. Tento rok take doplnil kádr nadějný Luka Modrič, který přišel za 33 mil. £ z Tottenhamu. V lize mistrů byl RM nalosován do “skupiny smrti” společně s Ajaxem Amsterdam, Manchesterm City a Borussií Dortumund. V této těžké konkurenci skončil nakonec druhý z Borussií, která skupinu vyhrála. Poté se přes Manchester United a Galatasaray Istanbul dostal do semifinále, kde opět nestačil na vynikající Borussii Dortmund. Ani v Copa del Rey se Realu nepodařilo vyhrát, když ve finále v prodloužení podlehl městskému rivalovi Atléticu. Po tomto neúspěchu oznámil president Peréz odchod kouče Mourinha, na kterém se vzájemně dohodli.

Real pod Carlo Ancelottim

Novým koučem byl 25. června 2013 jmenován Carlo Ancelotti, který s klubem podepsal tříletou smlouvu. Jako asistenti byli představeni bývalá hvězda klubu Zinedine Zidane a Paul Clement. 1. září pak byla oznámena dlouho očekávaná zpráva, když klub dokončil další velký přestup – z Tottenhamu přišel za téměř 100 mil. € rychlík z Walesu Gareth Bale. Nákup se určitě vyplatil, Bale nastřílel nemálo důležitých gólů, přičemž jeden z nich zajistil Realu vítězství v Copa del Rey 2013/14 – ve finále proti Barceloně vstřelil Bale 5 minut před koncem zápasu vítězný gól na 2-1, na který již Barcelona nestihla odpovědět.

Ligový titul v sezóně 2013/14 sice Real nezískal (vyhrálo jej Atlético Madrid), ale stal se vítězem Ligy mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 po prodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid. Bylo to jeho jubilejní desáté vítězství v této nejprestižnější evropské klubové soutěži. Následně se mu podařilo získat podruhé v historii získat evropský Superpohár, ve kterém zvítězil 12. srpna 2014 přesvědčivě nad Sevilla FC 2:0 (oba góly vstřelil Cristiano Ronaldo). Poprvé v historii zvítězil Real Madrid na MS klubů, když ve finále v roce 2014 zvítězil nad argentinským San Lorenzem 2:0.